Architektonický koncept nové univerzitní budovy je založen na archetypální formě kompaktního bílého kvádru, jenž svou čistotou
a střídmostí vyjadřuje racionalitu, přesnost a kultivovanost vědeckého prostředí. Tato elementární hmota je v úrovni 5. nadzemního podlaží horizontálně narušena výraznou mezerou – tzv. SUPERPATREM, které objekt opticky dělí na stabilní podnož a lehčí, ustupující horní část.
SUPERPATRO, v úrovni hlavní římsy stávající budovy VŠCHT, se stává symbolickým i prostorovým rozhraním mezi výukovou a kancelářskou částí budovy a zároveň funguje jako klíčový architektonický motiv, jenž stavbě propůjčuje jednoznačnou identitu v rámci kampusu i širšího městského kontextu a hmotu celkově odlehčuje.
Fasáda bílého kvádru je navržena jako rytmický, modulární plášť, jenž v sobě integruje transparentní a plné části v rovnováze mezi energetickou efektivitou a vizuální otevřeností. 

Pravidelný rastr fasády podporuje čitelnost konstrukční logiky, umožňuje dispoziční flexibilitu interiéru a vytváří klidné, univerzitní měřítko, odlišující budovu od okolní komerční zástavby. Celek působí jako nadčasová důstojná architektura, která svou formální zdrženlivostí reflektuje veřejný a vzdělávací charakter instituce. Dispoziční řešení dvanáctipodlažní budovy je založeno na principu provozní racionality, jasné orientace a maximální prostorové efektivity. Nosným prvkem konceptu nadzemní části domu je centrální patrové lobby, které tvoří komunikační jádro objektu a současně funguje jako prostor sociální interakce a neformálního setkávání studentů i akademických pracovníků. Centrální lobby je přirozeně prosvětleno dvojicí hexagonálních světlíků, jež přivádějí denní světlo hluboko do dispozice